Honza Hanáček - rozhovor s brněnským vzpěračem

Honzo, představ se prosím na začátek čtenářům Smartlabs.cz, kteří se z větší části zajímají o silové sporty.

Ahoj, jmenuji se Jan Hanáček a je mi čerstvě 22 let. Jsem původem z Uherského Brodu, ale poslední tři roky žiju v Brně, kam jsem šel za studiem na Fakultu sportovních studií, Masarykovy univerzity. Nedávno jsem začal pracovat jako trenér v Crossfit New Park, kde učím vzpírání a základní cviky, především dřep, tlak a tah. Vzpírám za TAK Hellas Brno a za Powerlifting Brno dělám silový trojboj.

Na stránce www.powerlifter.cz máš zapsané vynikající výkony jak v trojboji, tak i ve vzpírání. Jaká byla cesta, kterou ses k těmto dvěma sportům dostal?

Díky, ale ta čísla pro mě nejsou uspokojivá a budu se snažit je ještě navýšit. Než jsem objevil tyto dva sporty, tak jsem od malička hrál lední hokej, díky kterému jsem se dostal do posilovny. V ní jsem prvně cvičil jen s cílem shodit (jelikož jsem vždy patřil k těm vyvinutějším) a dostat se do lepší formy, abych byl dobrý v hokeji. Od začátku mě bavily spíše silovější cviky. Postupem času se měnily priority a já skončil s hokejem a jenom cvičil.

Ke konci roku 2014 jsem si poprvé na vlastní kůži zkusil vzpírání a hned jsem věděl, že mě to bude bavit. Všechno se pořádně rozjelo na podzim 2015, kdy jsem nastoupil na školu do Brna. V Brně jsem navštívil posilovnu MišMaš a vzpírárnu v Obřanech, kde jsem potkal dva svoje stávající trenéry Milana Luttera a Vladimíra Popa a od té doby i závodím.

Jaký z těchto sportů je ti v současnosti bližší?

Tuhle otázku jsem si pokládal poslední dva roky a myslím, že jsem se konečně rozhodl. Nelze sedět jedním zadkem na dvou židlích, jak se říká, a já se chci věnovat jednomu sportu pořádně. Takže jsem se rozhodl pro vzpírání, ve kterém jsem za poslední rok zaznamenal solidní progres.

Co nakonec rozhodlo o tom, že vzpírání vyhrálo a znamená to, že na soutěžích v trojboji se už objevovat nebudeš jako závodník?

Nejspíše to bude poslední půl rok, ve kterém jsem se věnoval pouze vzpírání a jak jsem již řekl zaznamenal jsem v něm docela velký růst a to mi dalo naději, že bych se mohl ještě posunout. Mimo to mě vzpírání prostě víc baví, tím jak je technicky náročnější a dynamičtější a že nerozvíjí jen absolutní sílu. V plánu to rozhodně v brzké době nemám, možná jen jako podporu klukům z Brna.

Ty jsi se dokázal během krátké doby dostat na velice vysokou úroveň v obou těchto sportech. Jaké v nich vnímáš rozdíly co se týče toho, jaký je přístup jednotlivých závodníků, jaká je atmosféra na soutěžích a jak sis ty sám osobně užil samotné závody?

Co se týče přístupu závodníku tak v nich velký rozdíl nebude, v obou sportech se dře naplno, jen snad vzpěrači se dokážou nachystat na víc závodů v roce, ale to bude spíš typem zatížení než závodníky. Závody si vždycky užívám. Rád o sobě říkám, že jsem závodní typ a asi na tom i něco bude. Nejlepší výkony jsem vždy dal na závodech a ne na tréninku. Asi na to mám štěstí, ale snad na všech závodech, kde jsem byl, byla atmosféra skvělá, jen trochu rozdílná. Na trojboji je taková živější, kdežto na vzpírání je taková komornější, z důvodu, větší koncentrace.

Pochlub se čtenářům svými osobními rekordy, které jsi, tuším, všechny zvládl stanovit v roce 2017.

Ano největší čísla jsem zvedl teď za poslední rok. V dřepu mám 237,5kg, bench 175kg, tah 272,5kg, trh 130kg a nadhoz 165kg. Z nezávodních disciplín mám přední dřep 205kg, striktní tlak nad hlavu 95kg a pushpress 3x130kg.

Zmínil jsi dva trenéry. Jakým způsobem se o tebe starají a kdo má co na starost?

Ano, s Milanem řešíme především techniku vzpírání. Navíc mi v Obřanech vytváří ideální podmínky pro trénink a nejenom mně, všem co tam trénujeme. Vozí nás na každé závody a stará se tam o nás. S Mirou spolupracujeme už dva roky, píše mi individuální tréninkový plán. Z obrovské části je to jejich zásluha, že se pořád zlepšuji, za což jim patří obrovský dík.

Jak se změnilo tvé smýšlení o tréninku poté, co jsi navázal spolupráci s Mírou Popem a v čem se tvůj trénink změnil konkrétně?

Mé smýšlení o tréninku se rozhodně změnilo. Pochopil jsem, jak velký vliv na celý sportovní výkon má celoroční nebo i několika roční periodizace a že to není jen o krátkodobých cyklech, ale o tom, jak funguje to jako celek. Konkrétně se změnil v tom, že na každý týden mám nový tréninkový rozpis a víceméně žádný týden není stejný. No a především, že dřu víc než kdy předtím a pořád přidáváme. Očividně to funguje, tak si nestežuju. :D

Jaké jsou tvé ambice, pokud jde o vzpírání jako takové? Jdeš si za nějakými konkrétními výkony, je tvým cílem pravidelně reprezentovat ČR, nebo se třeba stát profesionálním sportovcem pod Ministerstvem vnitra České republiky? Máš k tomu i nějaký časový horizont?

Konkrétní ambice asi nemám, chci pokračovat ve stávajícím trendu. Rok od roku být lepší a lepší. Nějaká čísla v hlavě mám, ale teď bude pro mě priorita překonat hranici 300kg ve dvojboji, pak třeba 310kg, 320kg a tak dále. Určitě bych chtěl být součástí reprezentace a byla to pro mě čest reprezentovat Českou republiku na mezinárodních soutěžích. Co se týče otázky o profesionálním sportovci, tak k tomu je ještě daleko, ale doufám, že snad jednou ☺. Jestli se to stane, tak se to stane. Na mě je, abych tomu šel co nejvíc naproti.

Vzpírání je sportem, kde se závodí ve váhových kategoriích. Svou roli zde i z tohoto důvodu hraje výživa. Jak aktuálně vypadá tvůj jídelníček včetně doplňků stravy od rána do večera?

Nemám nějak sofistikovaný jídelníček, jediné, o co se snažím, je, abych přijal dostatek stravy a všech živin, které jsou potřeba. Obvykle mám 3 maximálně 4 jídla denně. Začínám pěti vajíčky se slaninou, zeleninou, ořechy či avokádem. Obědvám obvykle nějaké menu, většinou je to nějaký kus masa s brambory, rýží nebo zeleninou. Když je hlad tak svačím půlkilový řecký jogurt s ořechy a proteinem. A na večeři opět nějaké maso s brambory. Samozřejmě si sem tam dopřeju nějaké sladkosti či pizzu apod. Co se týče doplňků stravy, tak celoročně užívám nějaké vitaminy a minerály, protein, BCAA. Ostatní, jako je kreatin, beta alanin a jiné, se snažím cyklovat podle závodů. Většinou se ten ¨cyklus¨ snažím začít cca. 10 týdnů před vrcholem sezóny, kdy přijímám kolem 30g kreatinu a 8g beta alaninu v malých porcích 4-5x denně.

Jaký je tvůj nejpříjemnější okamžik spojený se vzpíráním v letošním roce 2017?

Asi to bude Vánoční pohár v Obřanech, který je tradičním ukončením sezóny. Sešlo se tam opravdu hojné množství závodníků a závodnic z Brna i okolí a vytvořili tam opravdu parádní atmosféru a mimo jiné jsem se tam dostal nejblíže k vytoužené třístovce, výkonem 130+165.

Na jaký závod se teď těšíš nejvíc ať už jako závodník, nebo fanoušek?

Jako závodník se těším asi na všechny stejně. Pro mě jsou závody jen špička ledovce, který je za tou přípravou, takže se mnohem víc těším na ty všechny tréninky, které mě čekají. Jako fanoušek se samozřejmě těším na mistrovství světa, na kterém se opět představí nejlepší vzpěrači vůbec.

Zažil jsi tréninky v Mišmaši a asi i v dalších posilovnách, vzpíráš v Obřanech. Každý ví, že různé posilovny mají svou atmosféru a nějaká komerční fitka poslední doby tu atmosféru nemají vůbec. Jaká je atmosféra při tréninku u vás v Obřanech?

To máš naprostou pravdu, atmosféra se ze spousty posiloven vytrácí. Dle mého názoru ji tvoří hlavně lidé, kteří tam chodí, proto se v Obřanech cítím tak dobře. Všichni tam chodíme trénovat, protože nás to určitým způsobem naplňuje a od toho se to všechno odvíjí. Když tam přijdeš, tak prostě chceš zvedat, protože tě ta atmosféra prostě donutí. Navíc k tomu všemu má Obřanská vzpírárna historii, která tam jde cítit. Prošlo tudy spousta skvělých vzpěračů, včetně dosud závodícího Milana.

V CrossFit New Park se věnuješ lidem, kteří se učí vzpírat, ale mají čas se tomu věnovat často třeba jen jednou až dvakrát týdně. Jak náročné je učit vzpírání tyto cvičence a kolik lekcí týdně je asi optimální pro začátky ve vzpírání?

No, není to úplně jednoduché. Se vzpíráním je ideální začít co nejdřív, takže je těžší učit starší cvičence, kteří mají navíc spoustu svojí práce a málo času. Je ale pravda, že snahou a pílí se může do určité výkonnosti dostat každý. Jako optimální začátek, je podle mého názoru, nejlepší trénovat co nejvíc, tedy alespoň 4x-5x týdně. Nejdůležitější je ale chtít. Od toho se všechno odvíjí.

Honzo, díky za rozhovor, na který sis našel čas během svátků. Chtěl bys závěrem něco vzkázat našim čtenářům, popřípadě komukoliv poděkovat?

Čtenářům bych chtěl vzkázat, ať dělají hlavně to co je naplňuje a nepolevují v tom a poděkovat za přečtení tohoto rozhovoru. Dále bych chtěl poděkovat především svým rodičům a bratrovi, kteří mě podporují od malička a věří mi. Poté chci poděkovat Milanovi Lutterovi za to, co dělá pro brněnské a vlastně i celé české vzpírání. Mirovi Popovi za trpělivost a skvělé vedení ve formě tréninkových plánů. Všem lidem z Obřan za podporu, jak na závodech, tak trénincích, a všem těm, kteří mi fandí. Velký dík pak patří mé největší fanynce Klárce, která mě vždycky podporovala.

Honzo, já děkuji za rozhovor a přeji tobě i všem čtenářům hezký zbytek svátků.