Tomáš Šárik - rozhovor s nejzkušenějším českým powerlifterem
Český powerlifter Tomáš Šárik je jedním z nejzkušenějších českých silových sportovců vůbec. Silovému trojboji se věnuje opravdu velice dlouho a jeho progress je dokonalou ukázkou toho, že naprosta většina trojbojařů se ke svým opravdovým limitům dostává často déle, než dvě desítky let. Svět silových sportů v současné době hodně staví na mladých závodnících, jejíchž nízký věk znamená velkou perspektivu, ale také možnost přivést ke sportu další mladé závodníky. Drtivá většina lidí si však na své vrcholné výkony bude muset počkat alespoň 12 let. Čekání v podobě let tréninků a poznávání se však může být klidně dvojnásobně delší. Dostat se na solidní výkonnost, která z vás udělá vítěze domácích soutěží je jedna věc. To může přijít velice rychle. Čekání na první příležitost reprezentovat svou zemi též nemusí být vůbec dlouhé. Pak to ale opravdu začíná. Na mezinárodní scéně proti vám stojí lidé, kteří jsou těmi největšími světovými talenty, nebo soupeři s obdobnou genetikou, jakou máte vy, ale trénující dvakrát, třikrát nebo klidně i pětkrát déle. A to jsme pouze na úrovni reprezentování. Dalším postupným krokem je úspěch na kontinentálním šampionátu. Nad ním jsou medaile z MS. A vůbec nejvýš světový titul, nebo dokonce rekordy. Tomáš Šárik má několik těchto postupných kroků za sebou a vy se o něm nyní můžete dozvědět něco víc.
Tomáše jsem začal zpovídat již před jeho odletem do USA na Arnold Classic, ale rozhovor jsem nedokázal uzavřít v čas, a proto jsem ho poprosil, jestli bychom mohli vše dokončit po jeho návratu z Ameriky. V rozhovoru se můžete těšit na Tomášovi odpovědi jak přes soutěží, tak i po ní. Napovím, že Tomáš Šárik v Americe uspěl!
Tomáši, představte se prosím na úvod našim čtenářům.
Moje jméno je Tomáš Šárik, pocházím z Jihlavy, letos mi bude 43 let a od ukončení studia na VŠ se věnuji fyzioterapii, kterou provozuji ve své soukromé praxi. Jsem ženatý a s manželkou máme dceru a syna. Ve volném čase se věnuji silovému trojboji. Soutěžím od roku 1994 a Českou republiku reprezentuji od roku 1998.
Jak hodnotíte váš loňský rok z pohledu powerliftera? Byl tím zatím nejúspěšnějším?
Rok 2017 vnímám ve své kariéře jako nejúspěšnější, protože se mi na všech závodech, kterých jsem se zúčastnil, podařilo uspět. Na začátku roku jsem získal titul mistra republiky kategorii do 120 kg, na následujícím závodě na Mistrovství Evropy open jsem vytvořil svůj osobní a zároveň český rekord silovém trojboji v kategorii do 120 kg - 1002,5 kg. Zároveň jsem získal bronzovou medaili. Na podzim jsem se zúčastnil Mistrovství světa masters, ze kterého jsem se vracel jako absolutní mistr světa. A nakonec v den svých čtyřicátých druhých narozenin jsem se stal vicemistrem světa kategorie do 120 kg. A stříbrná medaile z mistrovství světa je prozatím mým největším sportovním úspěchem.
Jaké byly vaše začátku v silovém trojboji? Dostal jste se k němu přes kulturistiku, jako hodně mladých lidí koncem 80. a začátkem 90. let, přes vzpírání, nebo nějakým jiným způsobem?
Ke cvičení jsem se dostal asi v 15 letech po ukončení hokejového tréninku. Vždycky mě fascinovala síla, a moje kroky vedly do místní posilovny, která byla otevřena v roce 1991. V jihlavském klubu byli více zastoupeni trojbojaři a tak logicky jsem měl k trojboji blíže. V roce 1994 jsem se účastnil prvních juniorských závodů
Málokdo vydrží u sportu dvě desítky let. Měl jste nějaké fáze, kdy jste uvažoval o konci sportovní kariéry ať už právě kvůli zmíněným zraněním, nebo jiným důvodům?
je pravda, že jsem myslel, že je se soutěžením konec na konci roku 2013, kdy mě potkalo zranění v podobě poruchy krční ploténky. V podstatě jsem nebyl schopen kvůli výpadku funkce tricepsu a prsního svalu vůbec benčovat. A trvalo několik měsíců,než jsem mohl začít pracovat na návratu.
Stále se dokážete zlepšovat i přes to, že jste Masters závodník. Čekáte, že ten moment, kdy výkony nahoru nepůjdou přijde brzy, nebo si zatím stagnaci nedokážete představit?
No, jelikož jsem poprvé 1000kg v trojboji dal v roce 2011 tak v podstatě už dávno stagnuji. Ale od té doby jsem měl pár zdravotních problémů, po kterých jsem začínal od začátku, jsem se dokázal opětovně vracet. V roce 2011 operace ramene a pak v roce 2013 vyhřezlá krční ploténka s výrazným motorickým oslabením pravé ruky. Takze k solidním výkonům kolem 1000 kg jsem se dostal až v roce 2016. Momentálně se cítím dobře a věřím, že bych ještě mohl český rekord posunout. Pokusím se o to hned 3.3. na soutěži Arnold Sports Festival v Columbusu
Pamatujete si, jakým způsobem probíhal návrat s diagnózou vyhřezlé krční ploténky a co bylo v takové situaci potřeba změnit v tréninku i celkovém přístupu?
Ke
zranění došlo na konci října 2013, pak jsem absolvoval periradikuloterapii, kdy se zavádí léčebná látka přímo k problematickému místu útlaku nervu. V podstatě až do léta 2014 jsem cvičil poměrně striktně a vlastně i lehce. Nakonec jsem se pokusil se připravit na mistrovství republiky družstev které výkonově nebylo ještě nic moc ale zjistil jsem, že aspoň na úrovni repbliky mohu znovu závodit. Během dalších měsíců se ale benče docela lepšily tak jsem rok 2015 věnoval soutěžím masters, protože to byl návrat k mezinárodním soutěžím i při nižší výkonnosti. V tom roce jsem se vrátil na výkon 950kg a to rozhodlo že se pokusím v dalším roce i účast na ME, které se konalo v Plzni. Zde se mi podařilo získat druhé místo a na podzim 5.místo na MS. Rok 2017 pak bronz z ME, absolutní mistr světa masters a nakonec na MS stříbro.
Celou dobu se snažím zlepšovat technicky a hlavně více poslouchám tělo při tréninku a nesnažím se striktně dodržet předepsaný trénink. Je v tom více pokory a naslouchání. Prostě se už trochu šetřím
Jak velkou roli hraje ve vašem životě silový trojboj? V první odpovědi jste moc hezky řekl, že se mu věnujete ve volném čase. Je to tedy volnočasová aktivita, ve které jste jeden z nejlepších na světě a mezi Masters závodníky vůbec nejlepší. I tak mám ale pocit, že priority máte někde jinde a i z toho důvodu se můžete sportu věnovat tak dlouho.
Tak rozhodně je velkou jeho součástí a spoustu času a zdrojů mu věnuji. Prostě mě to baví. Ale není to způsob obživy, povolání. Taky pro mě není prioritní jen vyhrávat. Nejsem kvůli výkonu ochoten porušit své zásady ohledně zneužívání dopingu. Ale baví mě závodit a je to pro mě ventil od mého zaměstnání.
Kam věříte, že se ještě můžete posunout silově?
Silově se mohu posunout pokud se zadaří dát vše jak mám v jednom závodě. Někam k 1020kg. Další zlepšování je odvislé na zdraví.
Odjíždíte do Ameriky s nějakými konkrétním cílem ať už jde o výkon, nebo umístění? Předpokládám, že byste za "velkou louži" nejel, kdybyste neměl ambice zvítězit.
Rád bych tam urval co nejlepší výkony, na které jsem trénoval. Pomýšlím i na překonání českých rekordů ve dřepu, tahu a trojboji. Jinak jsem si vědom výkonnosti soupeřů, tak si nedělám přehnané naděje. Prostě tam jedu odzávodit jak nejlépe umím.
Část PO Arnold Classic USA
Tomáši, Arnold Classic pro vás dopadl, myslím, velice dobře. Pochlubte se prosím čtenářům, jak jste dopadl.
Tak povedlo se mi překonat český rekord v trojboji o 2,5kg výkonem 1005 kg (372,5 - 282,5 - 350 kg). A k tomu to vyšlo na třetí místo za Davidem Lupačem a američanem.
Jak se vám zamlouval formát soutěže, který zvolili pořadatelé, a jak se vám celkově závodilo?
Tak formát byl nastaven, aby soutěž byla co nejrychlejší, jednak kvůli atraktivnosti pro diváky a taky hned po nás na podiu Roque jela dalsí soutěž v strongmanech. Docela mi rychlé tempo vyhovovalo. Jediný kaz byla viróza, která se dostavila den před soutěží a v sobotu jsem nemohl ani mluvit.
Po soutěži jste nenasedli do letadla hned směr ČR, ale USA jste si ještě trochu užili. Kam jste se podívali a jaké zážitky vám zůstanou v paměti asi nejdéle?
Stihli jsme vidět opravdu hodně, na soutěži jsme se viděli s Billem Kazmaierem. Taky jsem viděl Franca Columba, Riche Gaspariho.
Po závodech jsme navštívili CN Tower v Torontu, Niagarské vodopády, okolí Bílého Domu ve Washingtonu na kolech, sochu Rockyho ve Philadelphii, výhled na New York, Národní přírodovědné muzeum v NY, Times Square, bydleli jsme pod Empire State Building. Zážitků je opravdu hodně.
Tomáši, děkuji vám za rozhovor. Chtěl byste závěrem něco vzkázat čtenářům, nebo poděkovat lidem, kteří vás podporují v tom, co děláte?
Chtěl bych poděkovat všem mým podporovatelům, kteří mají zásluhu na mé sportovní cestě. V první řadě rodině, hlavně manželce. Dále českému svazu silového trojboje, městu Jihlava, Kraji Vysočina, firmám Indecon, Sepos, Služby města Jihlavy, a firmě Vision Nutrition. Čtenářům bych chtěl poděkovat za pozornost.
