Ludvík Lang - rozhovor: Byla to láska na první potažení těžký váhy

Ludvíku, předem díky za tvůj čas pro tento rozhovor. Představ se prosím na úvod našim čtenářům.

Ahoj,
Jmenuji se Ludvík Lang, je mi 26 let za měsíc již teda 27 Bydlím v Jedlově, což je jedna malá vesnice poblíž Jihlavy. Od svých 15cti let jsem si prošel různými sporty, ale strongmani mi přirostli k srdci, to už není jen koníček a sport, je to pro mě životní styl, zatím jsem ale v silových sportech takovej zelenáč.

 

Čeho bys letos rád dosáhl?

V letošní sezoně jsem se rozhodl opustit GP105, a přejít do open kategorie, ačkoliv jsem taková lehká váhovka strongmanu
Mým hlavním cílem pro letošek je sbírání nových zkušeností z prostředí Open závodu...

 

 

Jakým způsobem ses dostal k strongmanům? Proč tě zaujali strongmani právě tak, že jim v současnosti věnuješ tolik svého usilí a je to tvá vášeň číslo jedna?

Ke strongmanům jsem se dostal přes Jirku Tkadčíka, kterého jsem sledoval na facebooku.
A hned po svém prvním závodě, kde jsem sice skončil ke konci startovního pole, jsem strongmanům aboslutně propadl. Dá se říct, že to byla láska na první pohled, baví mě posouvat hranice svých možností a to mi právě tenhle sport nabízí

 

Máš v ČR nebo ve světě strongmany, nebo liftery, kterými se inspiruješ ať už v přístupu nebo v tréninku?

Mezi mé oblíbence ze strongmanů patří Thor a Edie Hall, kteří mě hodně inspirují...

 

 

Jaký závod sis zatím nejvíc užil a proč?

Užívám si všechny závody, protože se na ně dopředu těším a užívám si je. Nejvíc bych ale vypíchnul MČR amatérů Open v Brně, které se konalo v loňském roce. Ten jsem si náramně užil. Poté určitě závod do 105kg na Športfestivalu na Slovensku. Tam se mi moc líbilo a musím říct, že kluci na Slovensku umí udělat moc pěkné závody. Za svou strašně dlouho-krátkou kariéru jsem těch závodů ještě moc neodjel, takže můžu zmínit právě tyhle dva. Stále jsem zelenáč.

 

Zmiňuješ, že opustíš GP105 a půjdeš do open. Co to pro tebe znamená?

Vzhledem k tomu, že opouštím GP 105, tak se situace mění. Mohl bych jet jak Open, tak i 105ku, ale takových závodů by bylo strašně moc. Nevěřím, že bych to dokázal uregenerovat. Výkony by pak stály za nic. V tomhle sportu je velice důležité odpočívat a také si uvědomit, že odpočívat je potřeba. Tolik závodů by znamenalo větší finanční zápřah a i to je důvod, proč se chci soustředit na jednu kategorii. Já jsem si vybral. V GP 105 bych měl větší šanci na dobrá medailová umístění. Výsledkově by to pro mě byla vhodnější kategorie. Do budoucna bych se však rád stal jedním z českých profíků. Takový je plán v horizontu několika příštích let, nikoliv letos, samozřejmě. Open volím i z toho důvodu, že chci tímto způsobem nabrat zkušenosti. Mé rozhodování bylo o to snažší, že jsem loni absolvoval výše zmíněné MČR Open, kde byly váhy, na které nejsem zvyklý. Tento závod mě opravdu nakopnul a namotivoval. Ty váhy byly nastaveny vysoko a já měl dvě možnosti. Buď to zvednu, nebo to nedám. To ve mě nastartovalo nějaký vnitřní pohon a byl ze mě úplně jiný závodník. V Open musím opravdu makat, abych se prosadil a neudělal si ostudu. Zdá se, že taková pozice mi svědčí a vyhovuje. Ty váhy, které máme v Open, jsou v podstatě mou maximálkou a já je mám na závodě jet v disciplíně na čas, na 60s. To je situace, kdy není o čem a já do toho musím dát opravdu maximum. Když to nakonec opravdu dám dvakrát, nebo třikrát, tak mě to posune dopředu i v tréninku. A tak se člověk zlepšuje. V tomhle sportu je to častokrát v hlavě. To tělo sílu má, ale hlava neví, kde je ten limit. Závodní atmosféra vám ten limit pomůže překonat a z maximálky je rázem tréninková zátěž. Jsem soutěžní typ.

Rád bych se také hezky umísťoval, ale vůbec netuším, jaká bude konkurence. Pokud budu ve výsledkových listinách v první polovině závodníků, budu spokojený. Do budoucna musím nabrat kila. Mám mírně pod 100kg, stále jsem spíše 105ka, než Open. Ta váha by se hodila, pokud mám jít za svým cílem stát se jedním z českých top strongmanů. Nestydím se za to, čeho chci jednou dokázat. Neříkám, že to bude hned. Jednou však chci být mezi tou špičkou.

Pokud jde o můj jídelníček, tak ten se moc nemění. Já jsem popelnice. Sním vážně úplně všechno. Teď k večeři jsem si dal hranolky podruhé zasebou. Mě prostě chutnají. Dal jsem k tomu i maso, takže to vlastně byla fitness strava. Hranolky byly samozřejmě s tatarkou, nesmí to být přiliš fitness, stále jsem strongman. Hranolky bez tatarky, to nefunguje. Stravu upravovat nebudu, sním všechno. Musím přibrat. Mám s tím problém. Tuky moc nenabírám, nabírám spíše kvalitní hmotu. Určitě bych se měl jednou dostat tak na 115kg, to už by mohlo být konkurenceschopné. Profíkem bych se chtěl stát jako vítěz českého poháru. Kdyby mi pak byl nabídnut přestup kterým bych získal statut českého profesionálního strongmana, tak bych byl velice šťastný. To ale až za několik let.

 

 

 

Můžeš čtenářům popsat svůj trénink od pondělí do neděle v rámci připravy na letošní sezónu?

V mé přípravě hraje prim především hodně silový trénink, protože já sám nemám k dispozici tolik disciplín. Kostru mého tréninku tvoří základní cviky, na těch všechno stavím. Komplexní cviky a těžký váhy. Do toho jednou týdně zařazuji disciplíny venku, které mám. tzn. pneumatiku, yoke a kufry. Během klasického split tréninku pak zařazuji cviky jako trap bar deadlift, log-lift, axle-lift a jednoručku.

Trénink mám tedy rozdělený podle partií. 1) záda 2) tlaky ramena 3) tlaky prsa 4) nohy. Každý den tedy rozdrtím jednu partii. Trénink vypadá tak, že v něm hrají dominantní roli většinou dva cviky, kterým se věnuji bez problému 2 až 3 hodiny. K nim pak přihodím pár doplňkových cviků na menší partie, které slouží spíše na protažení, nebo dorovnání svalových dysbalancí. Tréninky pak rozděluji na těžší (1 až 3 opakování) a lehčí (4 až 6 opakování). Nahoru si vyjíždím takovou pyramidu. Když jdu těžší trénink, tak mám mezi sériemi delší pauzy. Klidně 5 až 10 minut u jedniček nebo dvojek. U doplňkovým cviků jsou pauzy kratší, hodně opakování a je to spíše takový kulturistický trénink.

 

Poslední tréninky:

Nohy:

Safety bar squat – 4 opakování se 180kg, 2 opakování s 200 a 210kg. Poslední dvě série v bandážích. Poté znovu 4 opak. se 180kg a nějaké dojedí s menší vahou.

Legpress – několik sérií spíše na napumpování

Trénink nohou je o pár cvicích, to mi stačí. Dřepům se věnuji klidně dvě hodiny. Střídám všechny variace, tzn. zadní, čelní i safety bar, který máme v posilovně nově. Ten safety bar se mi zamlouvá, nohy z něj cítím skvěle. Povedená věc.

 

Tlaky na ramena:

Axle-lift ze stojanu (abych šetřil záda, která dostaly zabrat na nohách a šetřím je na kufry) – vzestupně po 6 opakováních

Úzký bench press – pár jedniček s vyšší vahou

Dopumpování ramen spíše kulturistickými cviky

 

Další bude trénink disciplín po dni volna:

Těžší kufry, lehčí super-yoke a lehčí pneumatika. Doufám že to zvládnu odcvičit doma, protože tohle vybavení mám doma k dispozici.

 

Tlaky na prsa

 

Záda

Začnu mrtvýma tahama. Občas se mi stane, že si dám jeden den v ramenou log-lift a další den na něj mám chuť, tak si ho dám znovu.

 

Můj trénink je spíše takové chaotické posilování. Potřebuji, aby mě trénink bavil, vím, že je to chaos, ale nedokážu se držet nějaké pevné stanovené rutiny. To by pro mě byla nuda a tak bych cvičit nedokázal. Já jsem se ke strongmanům dostal náhodou, byl to vedlejší efekt mého tréninku. Vždy jsem trénoval kvůli tomu, že mě to baví. Je to součást mého životního stylu. Po práci jdu do fitka zacvičit si a pak se jde spát.

Občas podle potřeby zařazují speciální tréninky, jako například trénink na přemístění axela. Když vím, jaké budou na závodech disciplíny, tak se na to snažím cíleně připravit. Jsou to takové bonusové tréninky. Podle nich pak upravím samozřejmě i mé klasické tréninky, které si jinak plánuji asi týden dopředu.

 

 

Jsi mladý, máš prostor nabírat svaly. Mluvíš o hmotnosti asi 115kg. To je v mojí hlavě postava, která je pořád obstojná, ne příliš tučná. Je pro tebe důležité udržet si svou strongman estetiku, nebo bys pro lepší výkonnost dokázal tohle obětovat a nabral maličko i pupíček, aby se ta estetika posunula trošku blíž současným profíkům? 

Já o sobě s oblibou říkám, že jsem a-aesthetic strongman. Vždycky, když si sundám tričko, tak si ze mě každý dělá srandu, že vypadám spíš jako physique, ale na ně mám zas moc svalů a asi bych tam neuspěl. Mám nejspíše geneticky dáno to, že budu mít úzký pas. A i s mou vahou mám pořád vidět břišáky a do toho, jak jsem říkal, tam dávám klidně i hranolky. Stravu nedržím a sou tam, postava je pořád vysekaná. Asi s tím má co dočinění náročnost tréninků a jejich délka – 3 hodiny. To mi dovoluje držet si tu “estetiku”. Pupíčku bych se ale nebránil, trošku narůst může. Pomohlo by mi to. Třeba u přemístění axela je zakázáno pomáhat si při procesu opaskem, takže zde musí mít strongman opasek, jinak to nepřemístí. Já to břicho nemám, takže si to nemám kam položit. Axel mi sjede dolů, jiným se ale krásně zachytí na pupíčku. Zatím s tím bojuji speciální technikou přemístění, kterou ukážu v Aši.

Pupíčku se tedy vyloženě nebráním, ale 115kg, se kterými jednou počítám, by mělo být pořád v kvalitě. Tak to mám v hlavě. Ve strongmanech je dobrá postava nevýhodou, ale s tím pak bojuju tím, že si uvědomím, jak moc ocení dobrou postavu dívky a ženy. Když se svleču, tak můžou koukat. Postavou si, myslím, jsem na tom mezi strongmany velice dobře. Někdo trénuje kvůli tomu, aby vypadal dobře. Já trénuju, abych měl sílu a jako bonus vypadám dobře. Je to vedlejší efekt. Někdy na sobě dokonce pozoruju žíly na trapézech a v takovou chvíli mám v hlavě myšlenky natřít se na hnědo a jít na nějakou soutěž jiného rázu, mezi kulturisty a physique. To by mě ale nebavilo.

 

 

Víš už nyní, jestli tě ve 105ce ještě uvidíme?

Úplně to nezavrhuji. Jednalo by se však spíše o ty zahraniční soutěže. To bych si moc rád vyzkoušel. Třeba Arnold Classic do 105kg, na Open vím, že zatím nárok nemám. Do 105ky se určitě ještě další dva roky dostanu, takže bych toho chtěl využít. Velký zahraniční závod je mým snem. Určitě se ale znovu podívám na slovenský Športfestival, tam to mám rád. Konkrétně evropský Arnold mě v tomhle láká moc, nejtěžší věc na závodění v zahraničí jsou finance. V ČR si tolik nevyděláváme a po světě se nedá jezdit tak často. V ČR bych chtěl být už jako Open závodník. Pokud jde o svět, tak si sem vědom toho, že genetiku na to, být Top Open borcem, nemám. V tom jsem nohama pevně na zemi. 105ka je ale reálná, to by špatné být nemuselo.

  

 

 

Vidíš svou budoucnost pouze jako strongman, nebo také jako powerlifter? Myslím, že za sebou máš nějaké závody i v liftu.

Závod v liftu jsem si sice vyzkoušel, ale ten sport mě tolik nenadchnul. Je to sport jako každý jiný. A to já si o strongmanech nemyslím, to není pouze sport, je to životní styl. Tím prostě musíš žít. Ambice v liftu nemám. Vyzkoušel jsem si pohárovku, špatně jsem nedopadl. Kdybych jel na větší závod s větší konkurencí, tak nedopadnu nějak dobře. Lifteři mají své 3 disciplíny natrénované, věnují se jim podstatně víc, jsou v tom lepší. Všechno má své standarty, faktory se nemění. Mohou trénovat na tu maximální sílu ve 3 liftech. Já se v tomto soustředím na strongmany, líbí se mi ta komplexnost v síle. Vyjímkou by byl možná závod v mrtvém tahu, tahy mi hodně jdou, jsou mou silnou stránkou.

 

 

Můžeš se pochlubit svými maximálkami? 

Maximálkami se chlubím někde pořád, takže samozřejmě se pochlubím i zde.

Mrtvý tah – 305kg (strongmansky). Poprvé při váze 92kg. Teď se snažím nabírat na 100kg, tělo se mění, a poslední pokus s 300kg mi nevyšel. (Poznámka: v poslední den dokončování rozhovoru si Ludvík znovu zkusil maximálku a zvládl 305kg) Momentálně se ale na tu mrtvolu tolik nesoustředím. 280kg mám zataženo na soutěži. To už jsem dříve dal také bez opasku a bez trhaček. Rád se testuju i bez těchto pomůcek, je pro mě důležité vědět, jak na tom jsem. I s mým hubeným pasem to teda jde. Pásek si jinak můžu půjčit od své hubené přítelkyně a stejně ho oblíknu. Můžu se tedy ještě zmínit, že trénuji jeden trénink s opaskem a další bez něj. Pokud jsou záda odpočinutá, tak můžu v klidu bez opasku. Naučil jsem se v loňském roce navíc to, že je lepší to přepálit až na závodě, než v tréninku. Já to dříve přepaloval už v tréninku a tělo pak neregenerovalo a výsledkem bylo zranění. Letos se snažím být chytřejší a projeví se to snad i na formě.

Trap-bar deadlift – 384kg, to se mi povedlo nedávno. Z toho mám radost, blížíme se 400ce. A i tu jsem si v minulosti otěžkal, byla na Appolonových kolech. Bylo to teda hodně vysoké. To jsem si těch 400kg podržel v trhačkách. Příjemné, musím říct. Bez opasku a trhaček mám na něm osobák asi 334kg. Síla středu těla mě nijak neomezuje. I úchop je, zdá se, mou silnou stránkou a nedělá mi problém držet v rukách klidně přes 300kg. Axel bez trhaček 255kg, loni na soutěži 290kg, ale to byl spíše takový dotah. Na opakování mám za minutu s trap-barem 10x 304kg. To jsem zvládl v rámci tréninku na MČR v Brně, kam se mi to docela šiklo. Hodilo se mi to na hodně těžký car-deadlift, na kterém tam hodně kluků vyhořelo a já jako jeden z nejlehčích dal 9 opakování, což mě v tabulce zachránilo a zajistilo mi to účast ve finále.

Dřep 255kg v bandážích, ale není to úplná maximálka. Teď se mi ale stala věc, že jsem si dřepy šel zkusit poté, co jsem je jel dva dny zpátky. V plánu byl rest-day, abych byl odpočinutý na sobotní kufry. No rest-day nakonec nebyl, dostal jsem chuť na dřepy a zkusil jsem safety-bar. S 265kg jsem dal 2 opakování v bandážích celkem na pohodu a co jsem slyšel, tak normální dřep má být lehčí, než safety-bar. Bez bandáží 230kg a bez opasku 215kg s axel osou. Letošní cíl je dát letos 300kg, věřím, že je to reálné. Čelní dřep mám moc rád, dříve jsem ho zařazoval častěji, když nebyl safety. V bandážích mám 200kg a bez bandáží s axel osou 185kg. Na opakování mě ještě napadá 10x200kg a 5x205kg.

Yoke mám doma takový hardcore nestabilní, 300kg na něm me zabije. Když jsem si ale těch 300kg zkoušel v Jeremi Sport v Praze, tak jsem s tím lítal na rozcvičku bez opasku.

Výpady mám maximálku 150kg na každou nohu. Ty mám rád. A vlastně to jsou taky jediné cviky, jaké cvičím na nohy, spolu s těmi výše zmíněnými cviky. Řadím sem ještě sumo tahy, které má někdo sice na záda, ale já je beru jako doplněk pro nohy. Tam mám maximálku asi 270kg. Na soutěži, když je možnost vybrat si, tak volím sumo. Je to rychlejší.

Mohu zmínit i maximálku za minutu se 130kg atlasem. Ten jsem přehodil sedmkrát na závodech. Nejtěžší kámen, co jsem zvedl, byla 150ka. Těžší jsem neměl možnost vyzkoušet. Moc je necvičím, na závodech z nich mám proto respekt.

No a teď se dostávám k tlakům. Asi to je tím, že mám dlouhé ruce a jak jsem dobrý v tazích, tak u tlaků to za to tolik nestojí. Nebo jsem možná jednoduše antitlakař. Moje tlaky jsou absolutní bída. Axel 130kg push press. Log-lift je tak trapný, že vám ani radši neřeknu, kolik. Bench press říkám, že nevím, že ho nejezdím. Ale dobře, ten zmíním, když už tajím ten log-lift. Bench press mám mezi 150 a 160kg na úzko. Včera jsem jel 3ky se 150kg na Eddieho, tzn bez bandáží na zápěstí. Bench pro mě není důležitý cvik, je to jen doplněk pro tlakové cviky na ramena.

Jednoručku mám rekord 85kg. To je myslím slušné na to, jaké mám ostatní tlaky. 80kg s tlustou na soutěži.

Pokud jde o striktní tlaky, tak 100kg s osou i axelem a s kládou 105kg.

Tlaky u mě tedy za nic nestojí. Vím o tom a snažím se na tom pracovat po všech stránkách.

 

Limitovalo tě v minulosti nějak výrazně zranění spojené se strongmany?

Běhací disciplíny mi dělají problém kvůli tomu, že mi moc nejde rozěběhnout se. Možná je to tím, že se mi před minulou sezónou povedlo natrhnout hamstring a lýtko. Pak to bylo dost v hlavě. Na chvilku mě to navíc vyřadilo z tréninku i soutěžení. Stalo se mi to venku při běhání, z ničeho nic mi prásklo v noze a já nemohl chodit. Byla to strašná rána. Bál jsem se, že to bude hodně vážné.

Nakonec jsem v půlce sezóny nastoupil do závodů, ale v hlavě jsem měl pořád ten strach. Výsledkově mě to moc neovlivnilo, medaile jsem sbíral snad pořád. U běhacích disciplín byl však strach veliký. Nohu jsem při rozběhu cítil pořád a bál jsem se opravdu rozeběhnout. Doufá, že tento blok tam už letos nebude. Uvidíme v Aši.

Minulý rok mě potěšilo, že jsem se dokázal vrátit. Podle doktora jsem měl tu nohu začít zatěžovat až v momentě, kdy se konaly MČR amatérů v Brně a já tam závodil. Stalo se mi to v květnu a bylo mi řečeno, že závodit ten rok nebudu vůbec. Na férovku mi bylo řečeno, ať s výsledky na závodech určitě nepočítám. S návratem jsem byl tedy spokojený.

Nohu pořád lehce cítím, ale budu to řešit s fyzioterapeutem, už je to domluvené. Snad se to dá srovnat tak, aby mě to vůbec nelimitovalo fyzicky ani v hlavě.

 

 

Jak tě podporuje rodina, okolí a přítelkyně v tom, co děláš? Chápou, že musíš jíst jako popelnice, abys udržel, respektive nabral váhu? Rozumí tomu, že přijdeš po tréninku nebo závodě rozbitý domů a jsi nepoužitelný na několik dní, nebo hodin?

S tou podporou u rodiny to moc dobré není. Ta podpora tam chybí. Ptáš se, jestli chápou ty věci, co zmiňuješ, a odpovědí je, že moc ne. Na této úrovni mi ta podpora chybí. Často se dohadujeme o tom, že jsem moc doma. Nebo oni když přijdou, tak já zase jedu někam na soutěž a oni jsou naštvaní, protože o tom nevěděli. To samé, když mám naplánovaný nějaký trénink a chci ho dodržet. Je to v tomhle takový boj, ten sport moc neberou, neuznávají ho a vnímají to jako blbost, která není pro nic užitečná.

V přítelkyni mám však tu nejlepší podporu. Mohu říct, že bez ní bych nebyl tam, kde jsem. Ta tím žije maximálně semnou a chápe, že jsme nebyli už pár let na dovolené, protože jsem si vybavoval vlastní gym a musím přes léto cvičit. Měl jsem toho plno, musel jsem jezdit na závody, cvičit, schánět věci do gymu apod. Další věc, je že toho sním strašně moc, takže i na jídlo vynaložím hodně peněz. Za poslední 3 až 4 roky jsme tedy nebyli na žádné dovolené, vše se točí kolem strongmanů. Můj cíl je dostat se na špičku. Je to pomalá cesta, ve které se musí vytrvat. A já moc děkuju své přítelkyni, že je v tom semnou a podporuje mě. A že to semnou vydrží a nechce mi utéct. Za 2 měsíce máme navíc svatbu, takže zdrhnout odemě neplánuje. Výhoda je taky v tom, že já ji k tomu sportu dovedl, takže spolu kromě práce trávíme co nejvíc času a to klidně i v posilovně. Tím spíš, když cvičím také doma. Přítelkyně semnou navíc jezdí na závody a také by bez ní nevyšlo jediné video, které dávám na internet. A už vůbec bych na závodech neměl takovou pohodu, protože tam se o mě stará opravdu fantasticky. Uklidňuje mě, maže mě hřejivkou, dodává mi psychickou pohodu a moc mi pomáhá. Když ji pak na poslední chvíli brečím, že se ze závodů odhlásím, že to stejně nemá cenu, tak mi to rozmluví. Nakonec má vždy pravdu ona. Za úspěch vděčím ji.

Od podzimu ale cvičím v Jihlavě v posilovně, kterou vybavuje kamarád. Já tam trénuji sám a dokonce i radím lidem, především těm, kteří mají zájem o strongmany. S pár lidmi jezdím disciplíny cvičit i k sobě domů. Je fajn, že tam jsou lidé, kteří mají zájem o to, co mě baví. A z toho mám rádost. Dělá to to líp, když vás je na něco víc. Jsem rád, že i já tou malou měrou přispívám k tomu, že se strongman dostává mezi lidi.

 

 

Vnímáš ty sám nějaké negativní stránky toho, že jsi strongman?

Strongmani mi vzali asi jen spoustu času. Tomu prostě musíš propadnout. Pokud tomu ale propadneš, tak jde ta cesta jen nahoru. Jasně, občas se něco nepovede, klopýtneš, uděláš krok dozadu, ale ta tendence je vzestupná. Když nad tím tak přemýšlím, tak mě nic dalšího nenapadá. A ani ten čas není negativní. Mě tohle všechno totiž baví. Že jsem nebyl na dovolené? To mi nevadí. Možná jsem si nekoupil nové auto, ale ani to mi nevadí. Dokud moje Cordoba jede, tak jedu i já. Takže tady ti nedám takovou odpověď, jako když jsem se rozmluvil u maximálek. Teď mě opravdu nic nenapadá.

Strongman sport mi jen dává. Dal mi přátele, zkušenosti, zážitky, cestuji po republice i do zahraničí (a snad se do světa ještě podívám)... Jsem moc rád, že jsem tento sport objevil. Udělal ze mě chlapa. Dává mi motivaci. Mám za sebou několik etap. Normální posilování, street workout, bojová umění, požární sport... Tohle mi však k srdci přirostlo nejvíc. Prodělal jsem operaci propadlého hrudníku, který mi rovnali. Poté jsem začal se street workoutem a půl roku se rehabilitoval. Nechtěl jsem zůstat doma a cvičil jsem s vlastním tělem. Bench press nešel. Bolelo to. Svou první soutěž strongman v Kralupech jsem odjel s dlahou v hrudi. Pak mi to vyndali, chvilku jsem se s tím musel srovnávat, ale teď už jedu bez omezení. Takže sport mi nic nevzal. Byla to láska na první potažení těžký váhy.

 

 

Jaká věc spojená s cvičením nebo závoděním ti udělala tu zatím největší radost?

Zde odbíhám od otázky s podporou, kde mluvím o tom, jak se sport dostává mezi lidi. Radost mi udělalo, že mě sledují lidé na mé fan page, kde jsi mě kontaktoval i ty s nabídkou rozhovoru. Stránku mám už asi 2 roky a jsem asi na tisíci sledovatelů. Postupně mi píše víc a víc lidí. Něktěří z nich si chtějí ten sport vyzkoušet. Někdo z nich pak přijede, vyzkouší si to a zůstane u toho. A ve výsledku mám nové přátelé a to jen díky tomuto sportu. Za to jsem opravdu moc rád. Poznávám hodně nových lidí a tím pádem i přátel. Třeba i jeden kamarád z fitka, který sice dělá powerlifting, ale možná i proto jsme se dali tak dohromady. Je tam taková ta hecovačka, že já jsem strongman a on lifter, tak jakto že já potáhnu víc. Když jdeme na trénink spolu, tak je z toho brutálné 4-hodinová řežba. Fakt jdem, taháme, přihazujeme a uvidí se, kdo koho přeháže. Je to sice úplně mimo plán, ale taky je to sranda. To mě baví. A těší mě, že najdu lidi, se kterými můžu takhle dřít. Tímto zdravím Milana. Také se tímto způsobem našli přátelé, se kterými trénuji disciplíny. Ti chodí na tréninky přímo semnou a chtěji se připravit na své první závody. Někteří z nich mají ty predispozice pro strongmany vážně dobré. Na výšku jsem z kluků nejmenší. Věřím tomu, že půjdou hodně vysoko. Krásně se zlepšují. Jeden z nich má skoro 2 metry, skoro 130kg (tak koukaj makat, Kubíku) a sice teprve začíná, ale o to je ten jeho progress výraznější. A i z toho mám radost. Baví mě vidět, jak se zlepšují lidé okolo mě a dávají tam maximálky. Vzhledem k jejich stavbě bych se nedivil, kdyby byli jednou lepší, než já. Takže třeba nebudu úspěšný strongman, ale hledač talentů. A nebo se vrátím do 105ky, tam mě neohrozí.

 

Poslední větší téma. MČR amatérů 2018, které letos pořádáš v Jihlavě. Jak ses k tomu dostal, Ludvíku?

Jako slepej k houslím. Já původně chtěl dostat strongmany na Vysočinu do Jihlavy. Dříve jsem už tady v Jedlově, kde bydlím, pořádal soutěž pro 105ky a začátečníky. Sešlo se tam dost lidí a závod se vydařil. Mým menším snem bylo dostat ten sport i do Jihlavy, načež jsem se o tom pobavil s Michalem Širůčkou z ČSSS. Michal byl pro, Jihlava se mu líbila jako lokalita a areál, který by byl vhodný právě k té soutěži, se mu zamlouval ještě víc. Říkal, že by byla škoda toho nevyužit a rovnou mi navrhl, že by to mohlo být MČR amatérů. To prostředí je moc krásné, je tam dobré zázemí pro závodníky, ale také pro fanoušky. Jedná se o prostor jihlavského amfiteátru. Já sám jsem spíše spolupořadatel, hlavní slovo mají kluci ze svazu. O většinu věcí se ve věci pořádání závodu starají oni. Pro mě to je super v tom, že budu mít možnost představit ten sport i u sebe doma.V takovém prostředí je skvělé závodit. 

 

 

Ludvíku, chceš závěrem ještě komukoliv poděkovat, nebo něco vzkázat ať už čtenářům, nebo soupeřům?

 

 

 

 

Ludvíka můžete sledovat na jeho INSTAGRAMu, FACEBOOKu nebo YOUTUBE

 

Foto: Český svaz silových sportů

 

Rozhovor vypracoval Honza Kavalír.

Chtěli byste na Smartlabsu najít rozhovor vaším oblíbeným sportovcem? Neváhejte a kontaktujte mě na e-mail Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Řekněte mi s kým a proč bych měl udělat rozhovor.