Leoš Kubeš - 2. část rozhovoru s velkou osobností strongman scény

 

Leoši, v rozhovoru se snažím co nejlépe otázkami navazovat, ale i tak skáčeme z jednoho tématu do jiného. Vraťme se k závodu v Golčově Jeníkově, který pořádáš s Pavlem Chámou. Zeptám se přímo. Co plánujete letos? Protože já vím moc dobře, že vy tu laťku každým rokem posouváte výš a výš.

Po 11 letech už není co vymýšlet, ale dobrá, ukecals mě. Domluvili jsme se na tom, že v GJ proběhně 1. Mistrovství České republiky STRONGWOMAN. Dívka, která vyhraje závod v GJ se stane první oficiální mistryní ČR. Máme to potvrzeno od obou subjektů, ani jeden s tím nemá problém. Ze závodu v Jeníkově poprvé vzejde česká mistryně mezi silnými ženami.

K tomu samozřejmě připojíme národní šampionát ve zdvihu klády. Ta kláda, díky tomu, že je dřevěná, je jedinečná. Myslím, že ji nikdo takovou tady nemá. Čestmír kdysi prohlásil, že mám nejhezčí kládu v Čechách. Nevím zcela jistě, jak to myslel. Čeká nás také klasický Europe Cup. Nechce se mi přímo do středoevropského poháru. Chci si pozvat ze zahraničí kluky, u kterých sleduji jejich výkonnost. Nemo Tasič má teď asi 130kg, vzhledem ke své výšce je opravdu ohromný, strašlivě silný. Kluci z Rakouska a Nemo ze Srbska přijedou. Milan Šuľan ze Slovenska se taky hlásil. Uvidíme, jak Poláci. Tohle konkrétně budeme řešit až někdy na začátku července, teď je na to stále čas.

Takže mezinárodní závod mužů, první MČR STRONGWOMAN a Mistrovství ČR v log-liftu. To sice nemáme s Pavlem Chámou nijak ochráněno, ale každý v ČR snad ví, že tenhle závod je v Golčově Jeníkově. Tak snad za rok nepřijde nějaký chytrák s tím, že si ten závod udělá on.

 

Máš nějaký sen spojený se závodem v GJ? Vy ho vylepšujete každý rok, ale máš nějakou ještě větší ambici?

Každý rok se nám sem daří dostat více a více diváků. Doufám, že se to letos nepokazí. Tohle je totiž strašně moc o počasí, to ti může vzít vítr z plachet. Když prší, tak přijdou jen ti skalní fandové. Tu atmosféru v GJ samozřejmě dělají právě ti diváci. Já to chci posunout na vyšší level, dát divákům lepší zázemí. Tribuny by byly super, ale ty náklady na ně jsou neskutečný. Tribuna pro 70 lidí stojí pomalu půlku našeho rozpočtu. Snažíme se zdvojovat disciplíny, aby to bylo atraktivnější, aby bylo rychle odzávoděno. Nechceme, aby se diváci ke konci nudili. Cíl vystřelit závody v GJ někam do vesmíru nemám, spíš chci závod postupnými krůčky vylepšovat. Jeníkov je pro mě komplikovaný závod. S Pavlem tomu dáváme vždy kousek sebe. Tenhle závod mě ovlivňuje úplně nejvíc. Doma se mi moderuje nejhůř, protože ty emoce jsou tam pro mě ze začátku hrozný. Radši moderuju venku. V den závodu to všechno kulminuje. Telefonáty, shánění všeho možného, hodiny a dny práce, to si nedovede nikdo představit. Já říkám každému, kdo takovou akci hodnotí negativně, uspořádej si dětský den. Sežeň si na to věci a lidi a až potom hodnoť takovou akci. Pro mě se tím spousta věcí změnila, protože teď vím, jak náročné je takovou akci uspořádat. Aby to klapalo, tak musíš mít okolo spoustu lidí. A není to jen o mě nebo o Pavlovi. Máme okolo sebe spoustu známých a kamarádů, kteří ani nechtějí být jmenovaní, ale jen protože jsou okolo nás, tak nám chtějí pomoct. Máme tým pomocníků, kteří jezdí i na závody do Přelouče, teď byli také v Brně, protože už vědí, jak to na těch soutěžích chodí a vědí, jak se to připravuje. Pak někdo za párek a limonádu pozve na akci kluky z posilovny a ti vůbec nevědí, co mají dělat. Tihle kluci už vědí, co mají dělat a jak co připravit. Podle toho to pak taky vypadá a oni za to pak dostanou zaplaceno. Musím zmínit kluky, kterým jsem dal pracovní název Golčovanka Sound. Tihle kluci jezdí se zvukem už 11 let, Pepa Mareček a Marián. Oni byli už na prvním ročníku, takže 11 let zpátky. Potom se k nim přidal i Štěpán, který dělá vyhodnocení disciplín. Kluci se mnou jezdí po hodně závodech, bez nich bych si takovou soutěž nedokázal představit. Když řeknu, že to v 9 musí hrát, tak to tak taky hraje. Nemusím se o nic starat, ničeho se bát. Kluci jsou v tomhle fantastičtí. Oni jsou slyšet, ale nikdo to neocení. Kluci, až tohle budete číst, tak vám patří veliké díky! Já vím, že vás někdy štvu a ještě vás štvát budu, ale moc si vaší práce vážím.

 

 

Bez nich by to nešlo, bez takových kluků by strongmani nemohli být takovou show.

Přesně tak. Musíš okolo sebe mít lidi, na které je spoleh a baví je to dělat. Pak se to projeví na samotném závodě. Vše pak odsejpá, jak má, nejsou žádné seky a zpoždění. I Pavel má okolo sebe důležité lidi, bez kterých by to nešlo. Musíme shánět peníze, zde zmíním Michala Dvořáka s Ivetou, ti každým rokem přivezou auta a pomůžou nám sehnat peníze. Roman Sýkorů též. No a celkově samozřejmě všichni sponzoři, co nám na to dávají skoro 11 let peníze. Bez nich ty závody nemůžou proběhnout!!!!!!!!!

 

Na závodech je k vidění tvůj originální pozdrav, kdy do sebe vrážíte six-packem ve vzduchu. Kdy tohle vzniklo a máš s tímhle pozdravem nějakou vtipnou historku?

Ten výskok vznikl s Honzou Šalatou. Honza říkal, že si skočíme proti sobě. Honza váží víc, než já měřím a najednou se na mě rozeběhl a takhle jsme se pozdravili. Teď se takhle zdravím už jen s Pepou Mazačem. Jednou to bylo vtipný, bylo to v GJ, já jsem někdy v červnu uklouzl v práci a měl prasklý oba menisky a porušenou chrupavku. Na závodě jsem se rozběhl proti Pepovi a až ve vzduchu si pak uvědomil, že to koleno mám fakt bolavý a až došlápnu, tak to bude bolet. Na tom závodě mě pak vzali a hodili Čestmír s Pepou do smradlavý kašny v GJ, ve který bylo 20 čísel vody a listí. Já myslel, že mě hodili do močůvky někde u chlíva, to byl smrad hroznej. Dobráci to jsou, kluci.

 

 

 

Většina fanoušků strongman sportu tě zná jako moderátora. Jak tahle etapa tvého života začala? Začínal si moderováním strongmanů, nebo někde před tím?

Já jsem tehdy díky gastronomii začal pracovat za barem na diskotéce v GJ. Během těch náctiletých let jsem tam hrával jako diskžokej a věnoval se tomu možná 10 let. Víkend jsem byl za barem, víkend jsem hrál a tak se to střídalo. K tomu jsem se ještě věnoval těm svým rybám, ale k tomu se asi ještě dostaneme. Vždycky jsem žil a žiji nadoraz, co je nuda, to jsem dlouho nezažil. Že bych seděl doma a nevěděl, co dělat, to se mi už kolik let nestalo.

Začátek moderování u strongmanů byl právě v tom roce, kdy jsme s Pavlem chystali první závod. Tak říkám Pavlovi, že ty soutěže jsou moderovaný a on suverénně odpověděl, že toho se zhostím já. Já o tom ale tehdy nic nevěděl, Pavel mě ale přemluvil, věděl že mluvím na diskotéce do mikrofonu, a proto to zvládnu taky na závodě. Přece nebudeme platit ještě moderátora. Pamatuju si na naší chybu aparatúry. Měli jsme ji postavenou za diváky a diváci stáli před aparátem. Nebylo mě slyšet, nebylo mi rozumět. Lidi říkali, ať se na to vykašlu a už to nedělám. To se mi nelíbilo, na další rok jsem se na to připravil a bylo to mnohem lepší. Pak mi zavolal Jirka Žaloudků s tím, že má moderátora, ale konají se amatérské i profesionální závody a odmluvit je oba, to by bylo hodně těžký. Nabídl mi, abych odmoderoval ty amatéry já. Moderovat Čáslav? To pro mě byla čest, přijal jsem nabídku. Moderovat závod, na který jsem jezdil jako divák, to byla skvělá příležitost. Udělal jsem amatéry a odpoledne šel ten moderátor, který to dělal léta letoucí, na profíky. Pak za mnou všichni chodili s tím, že: “Prosím tě, proč to nemoderuješ ty? Vždyť to se nedá poslouchat.” Doufám, že si to ten moderátor nepřečte. To byl asi květen 2009. Pak jsme dělali další Jeníkov a potom na začátku září telefon, přesně si pamatuju, kde jsem byl, stál jsem opřený venku o auto. Vzal jsem to a na druhé straně Honza Šalata, ahoj. Ty vole, volá mi Honza Šalata. Tak dobrý den! Honza mi hned nabídl tykání, tak říkám ahoj. Pak mi povídá: “Hele prosím tě, já tu pořádám závody a byl bych moc rád, kdybys mi to přijel moderovat.” Já začal vymýšlet, že se na to úplně necítím, ale Honza v tom měl jasno, řekl že moderátora potřebuje, tak ať nic neřeším a že za 14 dní se vidíme na závodě v Teplicích. Tenkrát jsme jeli na závody do Teplic společně s Pavlem Zadražilem, byly to podzimní závody. Další rok se to už opravdu rozeběhlo. Čáslav, Pavel Zadražil s Pavlem Chámou dělali první Kutnou Horu, třetí ročník Jeníkova, zase Teplice a už se to nabalovalo takovým způsobem, že k dnešnímu dni mám za sebou odmoderovaných k 70 soutěžím.

 

Děláš nějakou přípravu na to moderování?

Vždycky, když jsem se připravoval, tak to bylo fiasco. Stejně jako tenhle rozhovor, to musí jít z patra z hlavy. Díky tomu, že spoustu těch kluků znám, tak to není problém. Pokud jde o zahraniční kluky, tak to je lehký, otevřu Youtube, kouknu na jejich závody a vidím jeho slabiny a přednosti. Pak ho dokážu publiku představit se vším všudy. Někdo ze závodníků vyžaduje velkou diváckou podporu, někdo zase potřebuje zkritizovat. Někdo jste si třeba všiml, že o Čestmírovi na závodech nemluvím zrovna hezky. Je to naše takový nepsaný pravidlo. On to nemá rád, když se o něm mluví hezky. Potřebuje nakopnout a když o něm řeknu, že je to loser, věčně druhý v Čechách, tak ho to nabudí tak, že je schopný dělat neuvěřitelný věci. Taky ale čekám, kdy řeknu něco za hranou a překročím tu mez. Pusu mám na to dost nevymáchanou. Až jednou tu mez překročím, tak mě třeba Čestmír rozkopne jako ten květináč s tůjkou, jako tomu bylo v Teplicích v roce 2012 na závodech, kdy se mu něco nepovedlo a zrovna ten květináč mu stál v cestě, tak ho rozmašíroval.(smích) Myslím si, že se mnou by to bylo úplně stejný, jako tenkrát.

 

Jaké je tvé největší faux-pas spojené s moderováním?

Těch bylo hodně, ale takové to nejživější, to jsou přeřeky. U těch zahraničních kluků se to stává. V Plzni jsem moderoval jedinou Champion’s League v Čechách, pískal finský rozhodčí, bývalý strongman, Ilkka Kinnunen. Já jsem o něm řekl, že je to Ilkka Kikunen. Takže jsem z něj udělal Kikunena a tenkrát tam byl taky srbský závodník Ervin Katona, který to slyšel, a svým hlubokým hlasem se zasmál: “Hahaha, Kikunen.” Nevím, co to srbsky znamená, ale Ilka z toho nebyl úplně nadšenej.

Takové nejčerstvější faux-pas jsem měl s Milanem Šuľanem v loni v GJ. To jsem si myslel, že mě ten obr sežere. Chtěl jsem říct, že je to bratr francouzského Obelixe, a jak jsem měl zafixované to měkké i z Obelixe, tak jsem místo Milan Šuľan řekl Milan Šulin. Nevím, jestli mě neslyšel, ale já se fakt bál, že mě rozcupuje jak papírovou vlastovku.

 

 

Leoši, jaký je ten nejbrutálnější výkon, jaký jsi ty kdy viděl od strongmana na soutěži?

Teď jsi mě dost zaskočil, protože já když teď řeknu jedno jméno, tak to bude málo, protože ti kluci podávají opravdu super výkony. Jedna taková věc, to je výkon Pavla Zadražila, když vyhrál poslední Teplice. Rok předtím (2012) je vyhrál v amatérech. Další rok jsme tam jeli spolu a Pavel je vyhrál taky v profesionálech. Šlo o jeho první profi vítězství. Na Pavla jsem byl neskutečně pyšnej, protože dokázal porazit na nejtěžším závodě v ČR všechny ostatní. Tenkrát jsme viděli, že Pavel je na vrcholu a je neuvěřitelně silný.

Těch momentů například Jirky Vytisky na kládě jak to tam střílí a lítá mu to. Čestmíra na deadliftu, když se v Polsku na Champion’s League zvedala X5ka a ten držák byl pod motorem. Bílé auto bylo těžší, než to černé. Čepovali do něj plnou nádrž a do toho druhého ne. Radzikowski o tom věděl a chtěl jít na to černé, což se mu nepovedlo, protože si o to musel s někým střihnout. Čestmírovi tam po 3. opakování začala na triko stříkat krev z nosu. Na tom závodě skončil Čestmír pouhý bod za Radzikem. Nebo pak v loni, když Čestmír závodil jeden víkend oba dny na Slovensku, další sobotu závodil na Slovensku znova a rozbitej jel závodit v neděli ze Slovenska ještě k nám do GJ, kde pak skončil 2. To nepochopíš, já tomu nerozumím. To je to odhodlání a sebekázeň.

 

Dokážeš mi říct jeden silový výkon napříč všemi sporty, který tě šokoval takovým způsobem, že jsi snad ani nechápal?

Deadlift 500kg Eddieho Halla. Pokračoval bych dál, ale řekl jsi jeden. Pak dvojice Thor a Brian Shaw. Hafþór by byl nejlepší na světě, akorát má tu smůlu, že závodí v době, kdy závodí i Brian. Teď vyhrál Arnolda a já bych mu přál, aby vyhrál také WSM. Zaslouží si to.

 

Narazili jsme na WSM, zeptám se. Co říkáš na to, co se s WSM děje v posledních letech. V posledních 4 letech se dvakrát konal v africké Botswaně, jednou v Malajsii a letos na Filipínách. Prakticky bez fanoušků. Nechci nijak tyhle státy urazit, ale pro strongman sport je to úplná prdel světa. Přímý přenos ze závodu chybí a záznam se vysílá s půlročním zpožděním někdy okolo Vánoc.

Kdysi mě partnerka Lukáše Svobody nařkla z toho, že jsem vulgární, což se mi stávalo, protože mi ty emoce občas ujedou. Měla pravdu. Tohle by se mi opravdu stávat nemělo. Na soutěže se to nehodí. Já se v tom snažím brzdit a tato slova nepoužívat. Ale jak jsi řekl ty sám. Tohleto je v prdeli. Z Arnolda jsou přenosy přímo. Nikoho nezajímá sledovat video dávno po tom, co ví, jak to dopadlo. Nerozumím tomu. Nechápu, proč to není v Anglii, Německu, USA, Rusku nebo v Litvě. Někde, kde to má potenciál. Proč by nemohl být ten závod v Polsku, ta země má nejpočetnější základu pro strongmany. Na závody tam chodí takových diváků, tak proč to neudělat tam? Myslím si, že ekonomika tamních zemí v tom hraje velkou roli. Sehnat na to peníze tam je asi mnohem snažší. No a do toho si představ Hafþóra, který je celou zimu na Islandu a teď ho dovezou do Filipín. Jak to pro něj musí být hrozný. Ty výkony tam strašně trpí. Radši nebudu pokračovat, nechci být zase sprostej.

 

 

Co tě sleduji, tak mezi tvé největší vášně patří kromě strongmanů ještě ryby a káva. Pojďme na ryby. Jak velké místo ve tvém životě mají?

Rybařina. Když to tak vezmu, tak jsem si uměl navázat háček dřív, než si zavázat tkaničky u bot. Doufám, že mi nepoložíš tu otázku, kterou jsi na mě už dneska zkoušel. Jestli bych si dokázal vybrat mezi rybařinou a strongmanama. To nejde. Lidé si myslí, že jsme tichý blázni. Že jen koukáme na splávek. Já dělám rybařinu, která se zaměřuje na lov velkých kaprů na svazových vodách. To je mnohem těžší, než honit velký kapry na 10 hektarovém písáčku, kde jich je mraky. Tady musíš tu rybu najít a věnovat ji mnohem víc času k tomu, aby se ti povedlo ji ulovit. A to mě na tom baví. Další věc je to, že si při tom nádherně odpočinu. Teď jsem byl víkend u vody a za tu dobu potkal jen dva lidi. Úžasný. Měl jsem sebou rádio a za celou dobu ho nepustil. Vařím si i spím u vody. Udělám si kávu, připravím jídlo na vařiči. Vypnu tam, zrelaxuju. To je můj svět. Nerad bych se jednou dostal do pozice, kdy si musím vybrat, jestli ryby nebo strongmani.

 

Nikdo tě k tomuhle rozhodnutí určitě nikdy nutit nebude. Měl jsem připravenou otázku, o čem přemýšlíš, když rybaříš. Nedokážu si to představit být někde takhle celý víkend. To je hodně času na přemýšlení.

Jelikož jsem emotivní člověk, tak tam ty myšlenky lítají ze všech stran. Je jich moc. Někdy se mi ale povede vypnout, takže jen sedím u prutu a pak zjistím, že jsou 3 hodiny v noci. Jinak spím ve spacáku na lehátku v bivaku. Říká se, že nejhezčí pohled na svět je ze hřbětu koně. Není to tak. Nejhezčí pohled je z rybářskýho lehátka, přímo z bivaku, když ti na prutě sedí třeba kolibřík. Nebo když se ti to rozjede a v noci zdoláš rybu, o které sníš.

V loni se mi stalo, že jsem byl sám u vody. Cejtil jsem, že to v noci přijde. Měl jsem záběr o půl druhé v noci. Kapra jsem zdolal u takové lodi, kde jsem chytal. Zdolal jsem ho ke kraji, kde byly větve. Já musel sednout do člunu a z větví ho vymotat. On měl i tak tolik síly, že mě vytáhl ještě o 200 metrů dál úplně jinam. Až tam jsem ho teprve podebral. Neskutečný souboj, když máš kolem sebe mlhu, nikde nikdo, a slyšíš jen ten naviják, jak si bere vlasec, táhne tě, točí tě pod tím člunem a najednou se vynoří a ty ho konečně vidíš. Obrovskej adrenalin. Rybu vyfotíš, zvážíš a pak ji pustíš zpátky. To je na tom to nejhezčí. Razíme s kaprářema takový motto, že kapr je kámoš, ne žrádlo. Ne, že bych ryby vůbec nejedl, ale díky tomu, že ty ryby pouštíme a vracíme zpátky, tak je můžeme chytat znova. A to mě baví. Kdybychom to všechno snědli, tak v těch vodách není vůbec nic. Zničili bychom úplně všechno, protože rybářů je mnoho. Pro mě je to sport, odpočinek a vášeň. Nerad bych si někdy musel vybírat.

 

Máš svůj oblíbený zážitek spojený s rybařením? Je to třeba právě tohle konkrétní lovení?

Zážitek je takový, že se mi právě tohodle kapra povedlo ulovit dvakrát. Já jsem ho chytil někdy v květnu. Podle fotek jsem ho poznal, protože tu rybu fotím z obou stran. Když jsem dal pak fotky vedle sebe, tak jsem zjistil, že je to ta samá ryba. Těch zážitků je ale mnoho. Na francouzském jezeře jsem zažil neskutečný věci. 7 dnů jsem byl bez záběru. Bydlíš v bivaku u vody. Večer se setmí a ty slyšíš ty lesy plné zvěře. Za tebou je ohradník s krávama, který ti ráno bučí za bivakem. Kdo tohle čte, tak si klepe na hlavu, jakej jsem blázen. Těch zážitků od vody je vážně strašně moc. Já to beru tak, že vypnu. Strongmani, předtím když jsem dělal v kavárně, současné povolání… člověk k tomu potřebuje taky někdy vypnout a relaxovat. Chytání velkých kaprů mě v tomhle žene dopředu. Občas, když nemám tolik času, tak si zajedu i na Doubravu, kde si zamuškařím a chytám pstruhy. Chytím pstruha, pustím ho a mám z toho radost. Dvě hodiny u řeky a je mi dobře. Když mám pak toho času víc, tak se snažím na těch větších vodách chytat větší ryby.

 

Předpokládám, že máš jako rybář off-season, v zimě se asi chytat nedá. Jak moc se přes zimu těšíš na to období, kdy můžeš zase začít lovit?

Teď je po půlce dubna a to jsem byl právě poprvé. První víkend. Byl jsem jak blázen. Přijel jsem z práce, skočil do dodávky a hned jsem letěl, ať jsem u vody. Vyšlo skvělé počasí. Užil jsem si to, přesně tohle jsem po zimě potřeboval. Nemám rád úplně teplo, ale miluju sluníčko. Jak se říká, kam nemůže Slunce, musí doktor. To mě vždy nabije. Dneska je čtvrtek, zítra pátek a já jedu zas. Když nejsem na strongmanech, tak jsem u vody.

 

 

Jaký je tvůj jeden nejlepší úlovek?

My to bereme na váhu. Nejde tam ale úplně jen o ní. Je to asi 20kg šupináč ze svazový vody.

 

20 kilový kapr. To je šílený. Můžou být ještě větší?

No jasně, u nás je chycený kapr na soukromce, původně ze svazových vod, ten měl přes 30 kilo. Jsou ale ryby, které atakují tu hranici 40kg.

 

Máš sen, kde by sis chtěl zachytat?

Každej se mě ptá, jestli jezdím do Norska. Absolutně ne. Moře mě netáhne. Nejhezčí vody i ryby mají ve Francii. Letos bych rád po 11. ročníku strongman závodu v GJ v úterý s kamarádem Jirkou odjel na 10 dní do Francie na ryby. Podívat se na nějaké jezero na jihu Francie, nebo něco takového.

 

 

 

Další velké téma. Jak důležité místo ve tvém životě hraje káva?

Káva je součástí mého života od doby, kdy jsem začal pracovat v kavárně. Říkal jsem si, že se to naučím, budu dělat baristu a budu to brát jako práci. Pak jsem zjistil, že mě to baví, příprava kávy mě dodnes naplňuje. Díky tomu, jak jsem začal pracovat ve školství, jsem se potkal s úžasnými dvěma pány z Brna – panem Troubilem a panem Pospíchalem. Ti mají Bar akademii a používají heslo “Žijeme kávou.” My jsme si to s dětmi ve škole osvojili a žijeme kávou. Kromě klasické výuky mám také 1-2x týdně kroužek s dětma. Pan ředitel nám ho schválil. Do školy jsme si koupili kávovar za 80 tisíc a mlýnek. S dětmi se učíme nastavovat mlýnek, teď jsme se byli podívat na baristických soutěžích, děti se učí správnou přípravu espressa, jak pěnit mléko na cappuccino… prostě žijeme kávou. Já jí žiju od svých 23 let. Do té doby jsem kávu odmítal. Ve 23 jsem ale přestal kouřit a místo toho začal pít kávu. Ráno vstanu a dám si velice dobré cappuccino, které si dokážu sám připravit. Během dne si pak dám další 1 až 2 espressa. Už poznám, co se pít dá a co ne. Když vidím věci, co se dějí v kavárnách, kde nám baristé připravují kávu, rádoby espresso, tak je mi z toho zle. Já vím, jak se to dá dělat dobře a není to o tom, jakou tam máš směs. Jestli máš kilo za 1000kč, nebo 400kč. Jde o to, co dělá pravá ruka, co levá, co hlava a jestli při tom dodržíš všechno ze zásadních postupů kávy, nebo to zkazíš. Základem jsou samozřejmě kvalitní suroviny, tak je tomu u všeho. V české gastronomii mě taky dokáže vytočit, když si objednáš tatarku a oni ti přinesou helmansku v pytlíku na talíři. To v tý kuchyni nemá co dělat. Ale to zas odbočuju. My se to snažíme ty budoucí číšníky a kuchaře naučit tak, aby to dělali dobře. Gastronomie je hezká práce. Jsem rád, že takovou práci mám, protože mě to baví a naplňuje. Navíc mi to dává neskutečnou volnost v tom, že mohu víkendy trávit s kamarády na strongmanských soutěžích, nebo u vody. V té gastronomii to tolik nešlo. Víkendy, svátky, na to se nehraje… složitě jsem si musel prohazovat služby, abych mohl moderovat. To byl jeden z důvodů, proč jsem měnil zaměstnání. Chtěl jsem volné víkendy, abych mohl jezdit na ryby a moderovat. Mě volali kluci v dubnu, jestli budu moct v srpnu moderovat. Takhle jsem to měl, protože jsem si podle toho musel proházet služby. Když jsem nebyl v práci, tak jsem moderoval.

 

Jakou kávu máš doma?

Doma nemám téměř žádnou kávu, když pominu skleničku Jacobsu, co tam má mamka. Já kávu doma nepiju. Rád si dávám dobrou kávu, dobré espresso, dobré cappuccino. Teď už jsem tak mlsný, že vím, co je dobré. Už i děti v 16 si myslím umí udělat lepší kávu, než tu, kterou mám z kavárny, kde teď sedíme.

 

Kde tvoji svěřenci pracují? Co jsem slyšel, tak v restauracích je káva hrozná. Tahle kavárna měla být dobrá, ale také nic moc. Velké kavárny na náměstích si prý na kvalitě také moc nepotrpí.

Ne všichni z učňů zastanou práci dospělýho hotovýho člověka, ale teď nás oslovila paní z Havlíčkového Brodu s tím, že otevírá kavárnu. Máme tu 16 letého kluka, kterého ta příprava kávy opravdu baví. On tou kávou vážně žije. Když ti totiž někdo o přestávce  mezi vyučováním vytáhne místo mobilu knížku o kávě, tak to normální není. Já mu domluvil, že tam nastoupí jako barista, nejdříve na praxi. Týden bude v kavárně na praxi a týden ve škole. Když ho káva baví, tak proč mu v tom nepomoct. Co člověk s láskou dělá, dobře dělá. Květen a červen bude na praxi a přes léto tam bude jako hotový barista u kávovaru. Za tohle období připraví několik stovek káv a když ho to bude bavit, tak jen dobře.

Jinému studentovi jsem přes Jirku Vytisku domluvil letní brigádu v Hospůdce U Štěpána na Šumavě. To je podnik, který má svůj vlastní chov hovězího, záhon s bylinkama a gastronomii dělají jinak, než je zvykem. Na kluka je spoleh a já vím, že když ho tam pošlu, tak to zvládne. A hlavně se tam naučí spoustu nových věcí.

 

Jak často si opravdu pochutnáš na kávě, když si jdeš někam sednout?

Pokud už někam jdu, tak jdu tam, kde vím, že dělají dobrou kávu. Poznám to už podle toho, jak to vypadá okolo kávovaru. Ty podniky si v tomhle opravdu vybírám. Kvůli životnímu stylu jsem si zkazil žaludek. Pokud ta káva není dobře připravená, tak mi to nedělá dobře.

 

Leoši, teď na tebe čekají rychlovky. Otázky, které nevyžadují nijak dlouhou odpověď. Někdy ti na ní bude stačit i jedno slovo. Ale kdo ví, jak se nakonec rozmluvíš.

První otázku si pro tebe připravil Pavel Zadražil. Zajímá ho, jaký bude tvůj dress code v letošním roce.

Achjo, Zadražilovi. Co ti mám povídat. To jsou takový lidi, kteří mi ze světa strongmanů opravdu přirostli k srdci. Pavel je letitý kamarád a jeho žena Martina, to je tak neskutečný a v mém životě hodně důležitý člověk. Jsou to moji dobří přátelé. Oni mi teď nedávno koupili čepici, kšiltovku, s Mimoněma. Ještě než mi ji předali, tak jsem musel slíbit, že si ji alespoň jednou vezmu na závody. Takže až mě fandové uvidí na závodech s touhle kšiltovkou, tak je to recese, je to zábava. Je to pro to, aby se lidé zasmáli a závodníkům to přivedlo dobrou náladu. Ta legrace je pro ně důležitá. Kluci se uvolní a to jim pomůže s výkony. Žádný speciální obleček ale nemám. Kluci chodí v Uncle Sam 7XL, já si kupuju velikost M. Asi by bylo dobrý, kdybych měl třeba na MČR oblek, ale já se při tom moderování rád cítím pohodlně. Teď jsem moderoval kulturistiku, oblek jsem na sobě měl.

 

 

Máš nějaký rituál před závodem, který se chystáš moderovat?

Nerad moderuju doma. V Jeníkově. Ne nerad, ale je to pro mě těžké. Rád jezdím do Sušice, nebo do Aše, kde jsem vždy přes noc. Rád před závodem úplně vypnu a nic neřeším, chci být sám. A to moc před závodem v GJ nejde. Když jedu před soutěží v autě, tak si pustím muziku a rozpovídávám se. Rozhejbávám pusu. Přemýšlím o závodě. To samé po závodě se snažím zhodnotit nějak svůj projev, jestli bylo vše pořádku. Pokud mohu jako moderátor jakkoliv vylepšit závod, tak se o to pokusím. Používání peprnějších slov se snažím eliminovat, loni se mi to i dařilo. Výjimkou je jen to, když přijde Jirka Vytiska a učí Nema Tasiče česky. Všichni víme, kam tím směřuju. Na soutěže chodí děti a tyhle věci by se asi dít neměly.

 

Leoši, teď přijdou těžký otázky. Chci abys mi řekl to první, co tě napadne. Diváci, respektive čtenáři, si to snad nebudou brát osobně. Kde jsou v ČR nejlepší fandové strognmanů?

V Golčově Jeníkově.

 

Kdo je tvůj nejoblíbenější strongman? Vím, že mi nedokážeš říct českého, takže aspoň toho zahraničního.

Hafþór Júlíus Björnsson

 

Jakou disciplínu považuješ na závodech za nejatraktivnější?

Tyre-flip, atlasy a zvedání Jeníkovského dubu.

Ten Jeníkovský dub, název, nevznikl jen tak. Je to samozřejmě zdařilá kopie Austrian Oaku, tak jak přezdívali Arnoldovi. Ten dub je lepený z 8 částí. ¾ toho dubu jsou opravdu zkáceny ze stromů z Golčova Jeníkova. Skutečně je to Jeníkovský dub.

 

U jaké disciplíny dokážeš do toho závodu nejvíc zapojit fanoušky? Kde fandové dokáží nejvíc klukům pomoct?

Hrozně hezká atmosféra byla v Přelouči 2017. Diváci tam dělají klukům úžasné zázemí. Nezdá se to, ale kluci zvukaři tomu pomáhají tou hudbou. U běhavých disciplín volí rychlejší, třeba taneční muziku. V Aši taky vždy baví super atmosféra. Když se třeba u nás v Jeníkově někdo dostane k té 800kg pneumatice, tak jsou kluci naučený hodit volume dolů, čímž nechají vyniknout to podporování od diváků. Ten dav v tom okamžiku vytryskne a to jsou emoce k nezaplacení. Pavel Zadražil takhle otočil na soutěži tu 800ku jako první. Kluci to stáhli a mě normálně naskočila husina, to bylo úžasný. To si dodnes pamatuju.

 

Jaký je jeden český silák, kterého bys rád viděl na nějaké soutěži strongmanů?

Je to fiktivní osoba. Ten člověk tu ještě není. Ale věřím, že tu během pár let bude stejně tak, jako se objevil z ničeho nic Čestmír. Já si nepamatuju, co jsem měl včera k večeři, ale přesně si pamatuju, když se byl Čestmír podívat v Ostrově nad Ohří na první strongmanskou soutěž amatérů. Čestmír tam stál v modrém tričku s dlouhým rukávem a v modrých teplákách. Tenkrát tam závodil 110kg Vytiska, Zadražil, Pepa Pešků, Franta Bauerů,… Já tam stál mezi divákama a říkám si, co je to za hromadu? Znáte ho někdo? Nikdo o něm nic nevěděl. A on se bál jít závodit, protože tehdy dával striktním tlakem na ramena v sedě na lavičce jen 140kg.

Takže odpovědí je ten fiktivní strongman, který teprve přijde. Tohle říkali Honza Šalata a Jirka Žaloudek. Nejlepší strongmani jsou vždy z těžkých atletů. Koule, disk, kladivo… Ta atletická průprava je v tomhle moc důležitá. A potvrdilo se to u jednoručky Lukáše Patery. On nemá silnější ramena, než kluci, ale vystřelí to nahoru těma nohama. A střed těla to pak podrží. Je tam ta dynamika. Hrubou sílou jednoručku neuděláš. Ta je o rychlosti, dynamice, musíš tam zapojit úplně všechno. Těch faktorů je tam hrozně moc.

Pamatuju si jak tenkrát v Teplicích mezi amatéry závodil český koulař Martin Štašek. Bylo mu 21, přijel na první trénink, v životě to neviděl, nedržel, a na prvním tréninku otočil 650kg pneumatiku. Další v Teplicích byl Vláďa Tuláček. On přemístil 160kg axela! V životě bys to do něj neřek. Další koulař. Dynamika, rychlost a je to tam.

 

Jaké silové sportovce z těch, co nedělají strongmany, sleduješ?

Jirka Orság. Toho určitě. Taky Vláďu Tuláčka, ten kdyby si šel zazávodit mezi naše profíky, tak poslední určitě neskončí. Hodně mě zaujal i trojbojař Jožka Grmolec. Toho jsem viděl na trojboji a dispozice pro silové sporty má neskutečné. Trojboj je jinak pro tělo mnohem šetrnější, než sebedestrukční strongman sport. V trojboji je snažší hlídat techniku.

 

 

Leoši, jednu otázku jsem vynechal. Je to otázka, na kterou se ti moc odpovídat nebude chtít. Kdyby byla v ČR Síň slávy – Hall of Fame – strongmanů, tak v ní budeš. Tvůj přínos pro tenhle sport je neocenitelný. Jak chceš, aby si tě lidé jednou pamatovali, až nebudeš moderovat?  

Nejsem si úplně jistej, že by moderátor strongman závodů měl být v síni slávy strongmanů. Tam by měli být, myslím si, jen závodníci. Ale děkuju. Snažím se nějakým způsobem ty závody zpestřovat, propagovat a zaujmout diváky. To, jak si mě mají diváci pamatovat, to nechám na nich. V tomhle jsem možná ještě víc skromnej, než Čestmír Šíma. (Smích) Mě ten sport baví a naplňuje mě. O tom to pro mě je. Samozřejmě za to mám nějaký honorář, ale pro peníze to nedělám. Mě to musí bavit. Málokomu se poštěstí, aby měl zaměstnání, které ho baví. Mě má práce i koníček moderování moc baví.

 

Máš nějaký vzkaz na závěr pro kluky závodníky, nebo pořadatele soutěží?

Kluci, těšte se. Dlouhou dobu jsme se neviděli. Začínáme 12. května v Aši a pak spolu odjedeme celou sezónu. Vím, že vás někdy hodně štvu a lezu vám na nervy, ale všichni budeme táhnout za jeden provaz. Uvidíme, co letošní sezóna přinese. Těším se na vás i na diváky. Jediný, na co se netěším, je ta cesta do Aše. Česťo, tos nemohl bydlet někde blíž? Ale ono se ti to vrátí, ty do tý naší Mekky, do Přelouče, Čáslavi a Jeníkova pojedeš třikrát. Já to jedu jednou, ty to pojedeš tisíckrát. Čestmír ale jezdí taky na Slovensko. Doufám, že se do zahraničí podívají i další kluci. Zaslouží si to. Je to potřeba.

 

Nějaký vzkaz nebo poděkování úplně na závěr?

Děkuju tobě, v Čechách je hodně závodníků, které jsi mohl o rozhovor oslovit, ale ty přijedeš z Bratislavy na pár dní do Čech a vzpomeneš si, že by jsi chtěl hovořit se mnou. To je pro mě čest dělat takový rozhovor.

Děkuju všem, kteří chodíte na ty strongman závody. V Jeníkově potkávám lidi na ulici, ptají se mě, kolikátýho je to letos. Kdy to bude? Ať řekneme známým a rodině. Těšíme se na to. Jsem rád, že děláme s Pavlem něco, co má smysl.

 

 

Poděkování za foto patří ČSSS

 

Leoše můžete sledovat na jeho FACEBOOKu a potkat ho na téměř všech strongman závodech v ČR.

 

Vypracoval: Honza Kavalír