Strongman's Games Aš - mistrovství ČR profesionálních strongmanů 2021

Před deseti lety, v roce 2012, jsem psal o té první soutěži v Aši a dnes píšu o té poslední, alespoň tak, jak ji známe. A musím říct, že je to docela zvláštní pocit, protože... Ale to musím tentokrát začít od konce. Čestmír podesáté na domácí soutěži vyhrál a protože byla Aš tentokrát i mistrovstvím ČR, zapsal si zároveň na konto pátý titul nesilnějšího Čecha. Každý, kdo na téhle akci byl, ale musel vnímat, že tyhle tituly nejsou vlastně v perspektivě těch deseti let tak důležité a že to o nich tentokrát vůbec nebylo. Čestmír Šíma totiž při dost emotivní závěrečné řeči na pódiu oznámil, že tahle soutěž byla jeho poslední a že ukončuje svoji soutěžní kariéru. A než se dostanu k popisu dění letošního Ašského klání profesionálních strongmanů, chtěl bych se vrátit v čase a tak trochu připomenout a možná vysvětlit  všem, kteří  třeba začali českou scénu sledovat teprve nedávno, co tahle soutěž pro rozvoj strongman sportu v ČR už od počátku znamenala.

O tom, jak se v silových sportech do té doby zcela neznámý Čestmír Šíma stal před deseti roky doslova ze dne na den tím velkým objevem, který u nás nevídaným způsobem posunul hranice brutální statické síly, jsem kdysi psal v rozhovoru, na který dodnes strašně rád vzpomínám. Neméně důležité ale bylo i to, že se Čestmír se svým týmem pustil taky do organizování vlastní soutěže. Od roku 2012 každý rok pořádal Strongman's Games Aš a to vždy ve dvou soutěžních kategoriích - amatérské a profesionální, často s účastí řady kvalitních zahraničních závodníků.

Každý, kdo někdy strongman soutěž pořádal, dobře ví, jak náročné to je, pokud chcete dosáhnout určitého standardu. Shánění sponzorů, zajištění prostor, soutěžních disciplín, ubytování závodníků, propagace... Je to intenzivní práce na řadu týdnů, někdy i měsíců. Čestmír se svým týmem do toho ale šel každý rok s tím, že úroveň posune zase o trochu výš. Ve všech směrech. V obtížnosti soutěžních disciplín, které se občas blížily svou náročností těm z Wold's Strongest Man, nebo Arnold Strongman Classic. Ve výši finančních cen, které každoročně putovaly mezi závodníky a které byly celé roky nejvyšší v ČR. A samozřejmě i v obsazení samotné soutěže, kam se pravidelně sjížděli špičkoví závodníci s Polska, Slovenska, Německa, Ukrajiny, Francie... Nikdo jiný v uplynulé dekádě neovlivnil strongman sport u nás tolik, jako právě Čestmír a za to mu patří velké poděkování.

Jak probíhala samotná soutěž? Nebudu lhát. Tentokrát byla v mých očích pro všechny příliš těžká a to i přesto, že byla objektivně o trochu lehčí, než v předchozích dvou - třech letech. Poslední náročný rok se ale na řadě závodníků podepsal a i když řada z nich přijela opravdu dobře připravená, tak si troufám říct, že k té životní formě měli blízko pouze Jirka Dejmal a možná Tomáš Sikora. Ne snad, že by to znamenalo, že by do toho ostatní nedali všechno, co mohli, ale kdo někdy závodil, dobře ví, že na ten perfektní výkon se to "musí sejít" opravdu mimořádně a že se to zase tak často nepodaří.

Velká únava byla vidět i na Čestmírovi, který zvítězil, ale závodil o poznání štíhlejší, než jak ho pamatujeme z předchozích let a bylo na něm vidět, že i když stále disponuje obrovskou statickou silou, musel si sáhnout hluboko do rezerv. Fyzických i psychických. Závodil v životní formě? Určitě ne. Nenechte se mýlit, pořád je tím, kdo posunul laťku na dřív absolutně nemyslitelnou úroveň a donutil tak ostatní strongmany, aby se zlepšili v disciplínách, kterým dřív možná nevěnovali tolik pozornosti. Rozhodně by ale tentokrát v Aši nedokázal zopakovat 420kg raw mrtvý tah, nebo 180kg Log Lift. To od něj ale ani nikdo neočekával a fascinující je právě to, že i po řadě zranění, které ho už v tréninku  i na samotných soutěžích limitují, stále nastavuje laťku pro ostatní a v některých disciplínách se mu dodnes přiblížila jen hrstka soupeřů.

Při úvodní Frame Carry, kde se na konstrukci přenášelo postupně 310, 340 a 360 kilo, našel Čestmír přemožitele. Tím byl Pavel Zadražil, který jako jediný dokázal přenést i závěrečných 360 kilogramů na celých 10 metrů. Úžasný výkon předvedl i Radek Rosa, který byl třetím, kdo postoupil na nejvyšší váhu a ušel s ní 1,48 metru. Bohužel za to zaplatil cenu v podobě pořádného kusu stržené kůže na dlani, což mu bohužel pokazilo další disciplíny.

Axle Deadlift má takový zvláštní status. Všichni ví, že se v Aši často objevuje. Všichni ví, že bude těžký. Ale stejně se na něj nikdo nepřipraví, protože to jednoduše nejde. Až na výjimky byla pro naprostou většinu závodníků, kteří kdy v Aši startovali, tahle disciplína jednoduše příliš daleko za hranicemi jejich fyzických možností. Abyste zvedali na tlusté ose 325 kilo na opakování, musíte mít úchop srovnatelný se světovou elitou a maximum daleko, daleko za hranicí 350 kilo. Nic víc, nic míň. Tohle ale splňuje pouze Čestmír, který tradičně udělal tři opakování, které nahoře pár vteřin podržel, aby pokynul ašskému publiku a tím si zajistil vítězství v disciplíně. Jediným, komu se ještě podařilo zapsat platné opakování, byl Pavel Zadražil. A právě tohle jedno opakování mu zajistilo spoustu cenných bodů.

Viking Press, při kterém závodníci vestoje tlakovali doslova titánskou, byl většinu startovního pole stejný strašák, jako Axle Deadlift. Na 220 kilo už musíte mít místo ramen a tricepsů hydrauliku z bagru. Tohle zjevně splňoval nejsilnější muž Francie Aurelien Le Jeune, který přijal pozvání a přiletěl do Čech poměřit síly. Zvládl čtyři opakování, což byl dvojnásobek toho, co zvládli Čestmír a Jirka Dejmal. Jedno platné opakování zapsal ještě Tomáš Sikora, ale jinak už se nikomu dalšímu tuhle disciplínu zvládnout nepodařilo.

Takzvaný autotrakař by byl krásnou disciplínou, jenže se něco pokazilo. Auto, na kterém byly zepředu i zezadu připevněné úchopové tyče a které měli závodníci přenášet nadzvednuté na trase 15 + 15 metrů, bylo jednoduše příliš těžké. Na tréninkových videích z přípravy s ním Honza Šleis běhal bez zjevné námahy, ale tady zvládl jen 3,4 metru, což mu sice stačilo na třetí místo, ale jasně to demonstrovalo obtížnost téhle disciplíny. Většina závodníků zvládla udělat jen pár krůčků. Stejně jako při první disciplíně se tady od zbytku startovního pole odtrhli dva závodníci - Čestmír s Pavlem Zadražilem. Jen si tentokrát vyměnili pozice - Čestmír bral první místo (8,55 m) a Pavel druhé (6,7 m).

Power stairs, tedy proslulé schody síly, zářily novým nátěrem, stejně jako sada závaží, připravená pod nimi. K tradičním 200, 240 a 280kg blokům železa, přibyl ještě jeden - nažluto natřený, s číslovkou 300 kilo. Asi bych s klidem vsadil svůj měsíční příjem na to, že těžší variantu téhle disciplíny nikde ve světě nenajdete. Potřetí se od zbytku startovního pole s výrazným odstupem odtrhla dvojice závodníků - Čestmír s Pavlem. Zatímco Pavel ze sebe vydal maximum a dopravil 280 kilo na třetí schod ze čtyř, čímž si pojistil druhé místo na letošním ročníku Strongman's Games Aš. Čestmír s přehledem vyházel stejnou váhu až nahoru a jen pro diváky ještě pozvedl poslední, 300kilovou zátěž, ale k vyložení na schod zbývalo pár centimetrů. Třetí místo v celkovém pořadí si pohlídal Jirka Dejmal.

Jak jsem už zmínil na začátku, myslím si, že tenhle ročník vnímali všichni trochu jinak, než obvykle. Pořád se zvedaly monstrózní váhy, pořád se závodilo (ale tentokrát spíš každý víc sám se sebou, než s ostatními), ale ve vzduchu zkrátka visela ta atmosféra konce jedné éry strongman sportu u nás. Bude mít Čestmír se svým týmem chuť pořádat další ročníky i po ukončení své soutěžní kariéry? Necháme se překvapit. Já pevně doufám, že ano.

1. Čestmír Šíma
2. Pavel Zadražil
3. Jiří Dejmal
4. Tomáš Sikora
5. Aurelien Le Jeune (Fr)
6. Jan Šleis
7. Radek Rosa
8. Václav Miláček
9. Zdeněk Vávra
10. Josef Mazač
11. Joan Tournadre (Fr)

Autor: Michal Širůčka